Názory slavných na židy!

Posted in Židé on Květen 22, 2008 by Spolecnost

Dovolte mi, abych touto cestou opět upozornil na jasná fakta o židovské nebezpečnosti a tím i možná předešel dalším vznikům legalizačních hnutí pro toto zločinné náboženství. Stále se distancuji od jakékoliv antisemitské domněnky, však jasná fakta, historické skutečnosti a důkazy jasně vypovídají o nebezpečnosti pro, židy označovanou, gójskou společnost. Celý příspěvek

60 roků pokračující teror proti Palestincům

Posted in Terorismus, Židé on Květen 15, 2008 by Spolecnost

K připomenutí 60. výročí vzniku Izraele přináší naše Společnost výtah z knihy „Izrael a Státní terorismus“ od Davida Duka. Celý příspěvek

Židovská zbraň…antisemitismus!

Posted in Politika, Systém, Židé on Květen 10, 2008 by Spolecnost

Nic nepřispělo k úspěchům sionismu v západním světě víc, než promyšlený útok na citlivé místo světového veřejného mínění – problém antisemitismu. Celý příspěvek

Poezie ve jménu svobody!

Posted in Politika on Květen 9, 2008 by Spolecnost

 

Srp, kladivo a hvězda

a ač se to mnohému nezdá,

podvodů je ve světě mnoho druhů

i hvězdný prapor a třináct pruhů.

 

To rudé mámení o něco mladší je,

však ten co tohle svinstvo zasije

věděl už tehdy v danou chvíli,

že slouží prozíravě jedinému cíli.

 

Co nejvíc oddálit jakoukoli změnu

a vůbec nezáleží na nějakém jménu.

Pro svět kde přebývají lidé:

aby dál mohli panovat jen židé.

 

Je to zvláštní rasa na povrchu planety.

Má v genech zločin víc jak tisíciletý.

Vetře se všude-nikde není doma

a kde se usadí zanechává koma.

 

Ve třicátých letech se měla zrodit změna

a měla tvář, cíl-a měla jména.

Hrozila židům, rudým i západní pakáži

co nová IDEA a odvážní lidé dokáží.

 

Poprvé měl svět velkou naději,

že vládnout budou ti co stavějí

a že přes palubu člověk smete

vše co není lidské-co je zmetek.

 

Zmetkové se spojili nehledě na dálku.

V roce třicet devět vyvolali válku.

Dokázali pohodlně a vzápětí

zázrak : že útočník je obětí.

 

Válku vedli humánně a lidsky.

Jen tak ze zvyku a jako vždycky

nelišili vojáky, ženy ani děti,

když měnila se města v popel a smetí.

 

Po válce se dohodli soudružsky a vzorně,

že si svět rozdělí a vládnout budou svorně.

Tohle ovšem nenadchlo a nenechalo v klidu

smečku krys a potkanů-včetně stáda židů.

 

Chybělo jim zbrojení, šarvátky a zmatky,

aby mohli bohatnout a rozmnožit své statky.

A tak koncem století-přišlo to tak náhle:

zachvěly se dějiny. A trvá to stále.

 

Dnešní stav je pro židy jako živá voda.

Vybájený holocaust přestává být móda.

Každý kdo je proti nim a proti Americe,

patří k teroristům, k té světové zlé klice.

 

Jaké tedy řešení může dilema to přinést?

Jen jediné : všechny do jednoho na pobřeží vynést

a jako krysy utopit i s jejich pomocníky.

Tomu, kdo to provede, patří už dnes díky!

 

Roman Elmar Skružný

 

Není potřeba dlouhého komentáře, Elmar jasně a stručně definoval problémy, které jsou dnes systémově tabuizovány. Vy, co si tato díla máte možnost přečíst, buďte za to velmi vděční, neboť někdo nechce, aby kdy spatřily světlo světa a aby se dostali k širší veřejnosti, která by tak byla schopna se nad nimi zamýšlet !

Židé nejsou rasa!

Posted in Židé on Květen 4, 2008 by Spolecnost

Dnes je vystopování jakéhokoliv původu ke starověké Palestině genealogicky nemožné a představa Židů jako osamocené skupiny mezi všemi ostatními je samozřejmě naprostá fikce. Většina lidí západního světa by se mohla vsadit, že by ve svých genealogických záznamech našla palestinskou stopu, která se v nich během 2000 let usadila. A skutečně jsou tu lidé, kteří se zásahem představy židovství hrdě prohlašují za židy: některé z nejstarších jižanských aristokratických rodin hrají hru na hledání rodokmenu zasahujícího do Izraele. Nikdo neví, co se stalo s deseti ztracenými kmeny Izraele, ale spekulace kdo by mohl být kdo jsou oblíbenou anglosaskou zábavou a královna Victoria se stala příslušnicí izraelské společnosti, když vystopovali její původ až k oněm ztraceným kmenům.

 

Dvanáct kmenů vyrazilo z Kanánska zhruba před pětatřiceti stoletími; a nejenže deset z nich zmizelo – více než polovina členů ze zbývajících dvou kmenů se nikdy nevrátila z jejich babylonského „exilu“. Jak potom může kdokoliv tvrdit, že pochází přímo z relativně malé komunity obývající svatou zemi v dobách Abrahámovy smlouvy s Bohem ?


Židovský rasový mýtus vychází ze skutečnosti, že slova Hebrejec, Izraelita, Žid, Judaismus a židovský národ byla synonymně užívána k vytvoření pocitu historické návaznosti. Ale to je špatné. Tato slova poukazují na různé skupiny lidí s různými životními osudy v různých historických dobách. Hebrejec je termín správně používaný pro dobu od počátků biblické historie po usazení v Kanánsku. Izraelita je správné označení pro člena dvanácti kmenů Izraele. Název Jehudi nebo žid je používán ve Starém zákonu k označení členů kmene Judah, potomků čtvrtého Jacobova syna, stejně jako příslušníků království Judah, zvlášť v době Jeremiáše a pod perskou nadvládou. O několik staletí později se toto slovo vrátilo k označení kohokoliv, bez ohledu na původ, jehož náboženství je judaismus.


Popisné jméno judaismus nebylo Hebrejci ani Izraelity nikdy používáno; to se objevilo až s křesťanstvím. Flavius Josephus byl jedním z prvních, kteří toto označení použili, když ho uvedl ve svém recitálu o válce s Římany k implikaci celkové víry, morálních zásad, náboženských úkonů a obřadních nařízení Galilee, zatímco on věřil v nadřazenost helénistického rivala. Když se zrodilo slovo judaismus, nebyl tu žádný hebrejsko-izraelitský stát. Lidé, kteří přijali judaistickou víru, už byli míšenci mnoha ras a národů a tato rozdílnost rychle narůstala.


Pravděpodobně nejvýznamnější masová konverze k judaistickému náboženství v Evropě proběhla v 8. století a tento příběh Chazarů (turko-finských lidí) se hodně dotýká základů moderního státu Izrael. Tento částečně kočovný lid, zřejmě příbuzný s volžskými Bulhary, se poprvé objevil na Zakavkazsku ve druhém století. Usadili se v místě, kde je dnes jižní Rusko mezi Volhou a Donem a pak se rozšířili po pobřežích Černého, Kaspického a Azovského moře. Chazarské království založené Khaganem nebo Khakanem ovládli Atila a Hunové v roce 448 a Muslimové v roce 737. Mezitím ovládali Chazaři větší část Bulharska a Krym a rozšířili své království dál za Kavkaz na severozápad včetně Kyjeva a na východ k Derbendu. Každoročně byly vybírány poplatky od ruských slovanů v Kyjevu. Město Kyjev pravděpodobně postavili Chazaři. V tomto městě byli židé a okolní země před založením ruské říše byla osídlena Varangiány, které skandinávští bojovníci někdy nazývali Russ nebo Ross (zhruba 855-863).


Vliv Chazarů se rozšířil až do dnešního Maďarska a Rumunska. Dnes jsou vesnice Kozarvar nebo Kozard v Sedmihradsku stálým svědectvím průniku Chazarů, kteří spolu s Maďary přežili až do dnešních dnů v Maďarsku. Velikost a síla Chazarského království je prezentována i faktem, že vyslalo armádu o 40 000 mužích (626-627) na pomoc Herakliovi z Byzance při dobývání Persie. Židovská encyklopedie hrdě označuje Chazary jako „dobře uspořádané a tolerantní království s prosperujícím obchodem a velmi dobrou armádou“.

 

Židé, které vyhnal z Konstantinopole byzantský vládce Leo III., našli domov mezi těmito pohanskými Chazary, které chtěli získat mohamedánští a křesťanští misionáři, ale nakonec mezi nimi zvítězila judaistická víra. Bulan, vládce Chazarů, konvertoval k judaismu kolem roku 740. Poté následovala i šlechta a o něco později i jeho lid. Některé detaily ohledně této záležitosti nacházíme v dopisech mezi Khagan Josephem a R. Hasdai Ibn Shaprutem z Cordoby, doktorem a vyslancem sultána Abd al-Rahmana, španělského chalifa. Tato korespondence (kolem let 936-950) byla poprvé zveřejněna v roce 1577 jako důkaz, že židé pořád mají svou vlastní zemi – totiž Chazarské království. Judah Halevi o těchto dopisech věděl dokonce už v roce 1140. Jejich autenticita byla od té doby potvrzena beze všech pochybností.


Podle těchto Hasdai-Josephových dopisů Khagan Bulan jednoho dne rozhodnul: „Pohanství je nepoužitelné. Je pro nás ostuda být pohany. Přijměme jedno božské náboženství, křesťanství, judaismus nebo islám.“ A Bulan předvolal tři duchovní reprezentující tato tři náboženství a nechal je před ním své víry prezentovat. Ale žádný z nich nedokázal přesvědčit ostatní ani vladaře, že jeho víra je ta nejlepší. Proto vládce mluvil s každým z nich zvlášť. Zeptal se křesťanského duchovního: „Kdybys nebyl křesťan nebo se křesťanství vzdal, čemu bys dal přednost – islámu nebo judaismu ?“ Duchovní odpověděl: „Kdybych se vzdal křesťanství, stal bych se Židem.“ Bulan pak položil stejnou otázku muslimovi a i ten si vybral judaismus. A tak přešel Bulan i s chazarským lidem v osmém století na judaismus a od té doby Chazaři (někdy vyslovovaní jako Kazaři nebo Kozaři) žijí podle židovských zákonů.


Ještě silnější pozici získal u Chazarů judaismus za vlády Obadiaha. Synagogy a školy byly stavěny podle instrukcí v Bibli a Talmudu. Jak uvádí profesor Graetz ve své Historii Židů (History of the Jews), „Bulanův nástupce, který převzal hebrejské jméno Obadiah, byl první, kdo jevil opravdovou snahu šířit židovské náboženství. Požádal židovské mudrce o pomoc při upevnění své nadvlády, královsky je odměňujíc… a zavedl do starodávných komunit nové duchovní modely.“ Po Obadiahovi přišla dlouhá řada židovských Khaganů. V souladu s fundamentálními židovskými státními zákony bylo dovoleno usednout na trůn pouze židovským vládcům. Chazarští obchodníci nepřivezli jen hedvábí a koberce z Persie a Blízkého východu, ale také svou judaistickou víru ke břehům Visly a Volhy. Ale Chazarské království bylo napadeno Rusy a jeho hlavní město Itil dobyl roku 969 Sweatoslav z Kyjeva. Byzance se začala Chazarů obávat a závidět jim a společně s Rusy dobyla roku 1016 krymskou část Chazarska. (Krym byl znám jako „Chazarsko“ až do 13.století.) Chazarští židé se rozptýlili na území dnešního Ruska a východní Evropy. Někteří odešli na sever, kde se spojili s kyjevskou židovskou komunitou.


Ostatní se vrátili na Kavkaz. Mnoho Chazarů se znovuoženilo na Krymu nebo v Maďarsku. Cagh Chafut nebo „horští Židé“ na Kavkaze a hebrejští židé z Georgie jsou jejich potomci. Tito „aškenázští židé“ (jak jsou nazýváni židé z východní Evropy), jejichž počet zvýšili židé, kteří v té době utíkali z Německa před křižáky a černou smrtí, měli málo nebo žádnou semitskou krev.


Že jsou Chazaři přímými předky východoevropského židovstva je historický fakt. Židovské historické a náboženské texty toto berou na vědomí, ačkoliv to propagandisté židovského nacionalismu označují za proarabskou propagandu. Trochu ironicky je svazek IV Židovské encyklopedie – protože tato publikace uvádí Chazary s C místo K – nazván „Chazaři k Dreyfusovi: a byl to Dreyfusův proces, jak ho popsal Theodore Herzl, který nechal moderní židovské Chazary z Ruska zapomenout na jejich původ konvertování k judaismu a přijmout antisemitismus jako důkaz jejich palestinského původu.“


Tak můžeme přes tyto antropologické znalosti dojít u Hitlerových předků zpátky až k jednomu ze ztracených kmenů Izraele; zatímco Weizmann může být potomek Chazarů, judaistických konvertitů, který nemá žádné antropologické spojení s Palestinou. Domov, do kterého se Weizmann, Silver a tolik jiných aškenázských sionistů tolik touží vrátit, s největší pravděpodobností nikdy nebyl jejich. Tady je nejzajímavější paradox: je antropologickou skutečností, že řada křesťanů může mít ve svých žilách mnohem více hebrejsko-izraelitské krve než většina jejich židovských sousedů.

  

Dr. Alfred M. Lilienthal NVI

1.Máj 2008

Posted in Politika, Systém on Duben 28, 2008 by Spolecnost

 

Společnost Občanské neposlušnosti podporuje akci Dělnické strany na 1 . Máje! Neposlušně se stavíme na odpor proti Systému, který svou zdegenerovanou formou české demokracie ničí veškeré hodnoty obyčejných lidí! Pokud myslíte, že abstrakce neznamená nic, stačí se obrátit na stranu reality a přijímat jasná fakta! Politická tma, absence jakékoliv politické zodpovědnosti, mafiósní přístup k řešení problémům, legalizace trestních činů, zejména v hospodářské kriminalitě a v neposlední řadě obyčejná zaprodanost našich čelních představitelů vůči mecenášům z USA a Izraele! Proto ne kapitalismu a zdegenerované formě demokracie! Chceme svobodu! SVOBODU!

 

 

 

 

 

 

Češi a židé

Posted in Zajímavosti, Židé on Duben 21, 2008 by Spolecnost

Přítomnost židů na českém území je doložena od 10. století. Zprávu o nich zachycuje mimo jiné Kosmova Kronika česká, která svědčí o antijudaistickém zaměření kléru. Postavení židů se výrazně zhoršilo s křižáckými válkami a církevními protižidovskými opatřeními. Nejistou ochranu nacházeli židé u panovníka, pro něhož množství speciálních daní uvalených na židy představoval vítaný příjem. Podle výnosu Přemysla Otakara II. z roku 1262 byli židé označeni za „otroky královské komory“, latinsky servi camerae regiae, tedy vlastně za královský majetek. Z mnoha českých a moravských měst byli židé na nátlak měšťanů vypovídání.

 

 

V roce 1939 se na téma židé v české historii uskutečnila dokonce výstava!

 

Největšího rozkvětu dosáhla židovská komunita v Čechách za vlády císaře Rudolfa II. (1576-1611). Praha se v té době stala centrem aškenázského židovstva, na zdejší ješivě působili nejvýznačnější učenci a rabíni své doby a vzrůstající bohatství umožnilo stavební rozvoj ghetta. Působil zde rabi Löw, autor knih o náboženství a o pedagogice, bohatý mecenáš Mordechaj Maisl, který financoval výstavbu synagog a dalších veřejných budov a osobně se přátelil s císařem Rudolfem, či astronom a kronikář David Gans, autor první aškenázské kroniky židovských a světových dějin. Významnou postavou období těsně před vypuknutím třicetileté války byl „dvorní žid“ Jakub Baševi, bankéř a mecenáš, který se těšil výjimečné přízni u Ferdinanda II.:roku 1622 dokonce obdržel šlechtický titul a erb.

 

Postavení židů velmi ztížilo vydání tzv. familiantského zákona císařem Karlem VI. roku 1726 a Marie Terezie dokonce nechala všechny židy vypovědět z království ediktem, který odvolala až pod velkým nátlakem. Opačný postoj zaujal její syn Josef II.(1780-1790). Pod vlivem osvícenských idejí provedl řadu reforem – povolil židům například nájem půdy, uvolnil profesní omezení a zpřístupnil jim školství včetně univerzit.

 

                   

 

Novinové výstřižky popisující výše zmíněnou výstavu.

 

Josefínskými reformami, které mimo jiné předepisovaly povinnou docházku v sekulárních německých školách, byli židé v českých zemích přiřazeni k německému živlu. Se vzrůstajícím významem českého národně obrozeneckého hnutí sice stoupal počet židů, kteří se hrdě hlásili k češství, mnozí obrozenečtí myslitelé (včetně Karla Havlíčka Borovského či Jana Nerudy) však spatřovali v židech Němce a vyslovovali se proti jejich asimilaci. V době vzniku Československa s prvním prezidentem Masarykem, který svým pro-židovským postojem dotvářel již vleklý táhnoucí se nádech šovinismu v našich zemích, se s československou národností ztotožňovala již velká většina židů, současně však vzrůstal význam židovského národního hnutí, sionismu.

 

Obecně lze tedy neposlušně shrnout historická fakta slavným výrokem nejmenovaného génia : „pokud chtěl nějaký národ kdy prosperovat, musel si držet židy od těla“. Ztotožnit se tímto výrokem není těžké, bohužel, pro dnešní dobu platí dvojnásob!

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.